křičěti, -ču, -čí ipf.
sr. křik
1. (o živém) jak křičet, vydávat křik, projevovat se křikem; (bolestí ap.) hlasitě naříkat, (radostí) hlasitě jásat, (při úředním jednání) křikem rušit, vyrušovat
2. s přímou řečí, s větou obsahovou ap. křičet, hlasitě volat
3. k komu, na koho křičet, volat, hlasitě se dožadovat něčí pozornosti, přítomnosti, přízně ap.
4. na koho, proti komu (protivníku) křičet na někoho, křikem dávat najevo svou nelibost, nesouhlas ap. proti někomu, osopovat se na někoho
5. po kom, na co volat po někom, po něčem, křičet (expr.), hlasitě se domáhat někoho n. něčeho
6. na co s křikem (hlasitě) si stěžovat
7. co (řeč ap.) s křikem pronášet, (učení) hlasitě hlásat
Sr. křiknúti, řváti, volati
Autor: Milada Homolková