kýlavý adj.
k kýla
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
kýlavý, adj., kýlu mající, mit einem Bruch behaftet. — By-li by maje… ustavičný svrab nebo lišej na těle nebo kylawý herniosus Kladr. Levit. 21, 20; kylawy Ol. tamt., kylawy herniosus Vít. 92b. MamA. 24a; kilawi herniaticus RVodň. 62a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kýlavý adj. nemocný kýlou
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.