kúzliti, -ľu, -lí ipf.
k kúzlo
1. kouzlit, činit kouzla, zvl. zaklínáním
2. věštit, předpovídat budoucnost n. odhalovat skrytou skutečnost
3. čím („oltářem“) konat magické praktiky
Sr. čarovati, lekovati, přědpověděti, věščbovati, zaklínati
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024).
kúzliti, -žľu (?), -zlíš, impftiv., kouzliti, čarovati, zaubern; z kúzlo. — Nebudete kuzlity non augurabimini Lit. Lev. 19, 26; nebudete kuzliti Kladr. tamt.; nebudete vražiti točíš kuzlyty Mus. tamt. (glossa) Nebudete kuzliti ani snóv vykládati Hilar. 20b. kuzlil jest a přídržal sě věšteb ariolatus est Ol. 4. Reg. 21, 6; kuzlil jest ariolatus est MamA. 16b, MamD. 302b, MamE. 315b. Ne tak, jako šeředné ženy na svých mužích hledají milosti diábelskú mocí, ješto řiekají: »Nekuzleny muž jako nesolený hrách« Štít. uč. 55b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kúzliti, -žľu, -zlíš ned. kouzlit, dělat kouzla, čarovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.