|
|
|
královna, -y f. králevna, -y f. k král 1. jaká (sábská) královna, žena v postavení panovnice 2. čí (krále), jaká (nejjasnější), čeho (Českého království) královna, manželka krále 3. bibl. královna nebeská měsíční božstvo, měsíc, Diana 4. svatá královna Panna Maria 5. Svatá královna svátek Nanebevzetí Panny Marie Sr. králová, k 3 sr. StčS nebeský II/3 Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
královna, králvna, -y, fem., králova dcera, Königstochter. — Kněz (Oldřich) vece: Bude Božena má žena; raději sě chciu s českú sedlkú smieti, než kralownu Němkyniu za ženu mieti DalC. 41, v překl. stněm.: eines fremden koniges tochtir. Tehdy prawye kralowny, ty šlechetné Václavovny s násilím s hradu Prahy vedú DalC. 99, pravé královně, tě šlechetnie Václavovně DalJ. tamt. podle rkp. Z, v překl. stněm.: konig Wenczlabs tochtir. (Pústenník) poda téj deščky… kralownye Kat. v. 651 (t. Kateřině, králově dceři). — Králová, Königin. Stráž… cralowni nebeské CisMnich. 97a, CisPr. 103b. Mechilda, lombardská králová…, ta králová…, o téj kralownye jest mnú opuščeno DalC. 49 (o osobě téže). Budú… kralowny dojky tvé reginæ Pror. Isa. 49, 23. — kralowna regina ŽWittb. 44, 10, Prešp. 894, BohFl. 351; u svaté kralewni Pass. 298; kralowno! Modl. 30b, kralewno! t. 79b; ó nebeská kralowno! regina coeli SekvE. 33b, kralewna! regina t. 50a; kralewny a ženimy reginæ Ol. Cant. 6, 8; se dvěma kralownoma, ženoma svýma Troj. 212a. — V šachu: šach, králík rexus, kralewna rexa, pop…, rytieř…, roch atd. Rozk. 3063; srov. králna. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
královna, králevna f. králova dcera, princezna; choť krále, královna Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
královna f. = dcera královská; choť králova Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|