kolotati, též
koltati, -aju, -áš, impftiv.,
zmítati, motati, hin und her bewegen; slc
kolotať hin und her treiben, z
kolo. — Obyčejně reflex,
kolotati sě, koltati sě motati se, plésti se ve snách nebo jako ve snách, träumen. K tomu
iterat. kolácěti sě a
kolátati sě,
v. t. — Poslúchajte slova mého (praví žába svým družkám, když za krále měly čápa), blázn svým (
t. zlým) hledá cizieho zlého; bychom byly pně za král měly, toho zlého bychom netrpěly; ač co kdy chci málo podřiemati, o červeném nosu bude mi sě kolotaty
DalC. 54. (Pyšníci a bohatci) ani chtie boha znáti, jedno kterakos jako ze sna, točíš jako by sě něčso jako ve sně o ňem kolotalo jim
JeronMus. 11 (otisku str. 22), jako by sě něco ve sně jim o ňem kolotalo
ROlB. 20b. Jenžto (hříšník) ani co by bylo pokánie, jedno jako by sě jemu ze spanie kolotalo, znáti (chtěl)
JeronMus. 13 (otisk 25), jako by sě jemu ze spanie kolotalo
ROlB. 232 a. Posmievaly sú sě jiej (jeptišče, která pověděla své vidění), řkúc, že z velikého opilstvie to snad kolotalo sě jiej
JeronMus. 59 (113), že to snad z opilstvie kolotalo sě jiej
ROlB. 106b. Pro mdlobu hlavy tvé tyto jisté věci… snad jsú sě tobě kolotaly
JeronMus. 68 (131). — Tomu sě kolota, an u vodách plavá
BřezSnář. 70; komu sě kolta, by oslnul
t. 94; komu sě kolta, an pická
t. 108.