kolácěti sě, -ěju, -ie ipf.
sr. kolotati sě, kolátati sě
1. kolotat se, pohybovat se vířivě v kruzích, zmítat se sem a tam, přemílat se
2. (o myšlence) komu kde (na mysli, v srdci ap.) honit se, vynořovat se, neustále n. opakovaně tanout
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.29, citován stav ze dne 11. 6. 2026).
kolácěti, -ěju, -ieš ned. kymácet; přemítat; — kolácěti sě kolísat (v mysli)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kolácěti sě nedok. (sr. kolotati) = kolotati se, zmítati se (v mysli)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.