kobylka, -y f.
k kobyla
1. drobný skákavý žravý hmyz, kobylka, saranče ap.; expr. meton. nenasyta
2. planá rostlina užívaná jako zelenina, zelí, šťovík ap.
Dolož. též vl. jméno osobní (m.) Kobylka a pomístní. Sr. pondrav. K významovému posunu ‚živočich‘ → ‚rostlina‘ sr. Sobalíková, H.: Byla staročeská lokusta k jídlu? In: J. Hladký – Ľ. Rendár (eds.): Varia 19. Trnava: 2010, s. 340–347
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 16. 4. 2024).
kobylka, dial. koblka, -y, fem., Heuschrecke. — I dal… úsilé jich kobylczie ŽWittb. 77, 46, kobilcie ŽGloss. tamt., kobilkam ŽKlem. tamt., koblcze ŽPod. tamt. I přišla kobilka a chrúst locusta te bruchus ŽWittb. 104, 34, kobilki a chrústi ŽKlem. tamt, koblka ŽPod. tamt. Jako kobilka ŽWittb. 108, 23, jako koblka ŽPod. tamt. kobylka locusta Vít. 94b; kobilka locusta Prešp. 540, BohFl. 195; — kobilek cicadarum MamV. — V evang. Mat. 3, 4 čte se: esca eius (t. Joannis) erat locustæ et mel silvestre atd. To přeloženo v Lit.: »krmě jeho bieše ovoce, jemužto dějí locustæ«, a k tomu připojena na straně glossa: »ſſtiewik, zelyna«, a dole výklad Husův: »v tom slově locusta nesjed(ná)vají sě vykladači, neb jedni pravie, že locusta jest kobylka, jenž skáče neb léce, a tak že by s. Jan ty kobylky jedl, druzí pravie, že locusta jest někaké kořenie neb zelina a že by tu zelinu jedl, a tak nejsme jisti v tom slovu; ale zdá mi sě podobnějše, že jest někaké zelé, neb v knihách Lev. X. zapověděl jest bóh jíesti kobylky a tak s. Jan z přikázanie nejědl kobylek. To Hus.« S tím srov. lupenie = locusta v JeronMus. 2 (otisk 4): (Jan) lupenye a stred lesný jedl jest locustas et mel silvestre. Podobně v stsl. překladech téhož místa ze řečtiny ἀϰρίς = stsl. abrêdъ, abrêdьcь pokládáno někdy za kobylku, někdy za houbu, v. jabřadek, jabřadka.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².