|
|
|
kněžie, -ie f., pozd. pl. m. k kněz Jedná se o původně ženské ьja-kmenové kolektivum, k vývoji jeho morfologie v. GbHistMluvn 3/1, 241n. Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024). 
kněžie, -ie, fem. (sing.), kněží, Priesterschaft, sacerdotes; pův. kъnęžьja. Je kollektivum ke kněz sacerdos, béře se za plur. tohoto substantiva a přijímá časem také pádové koncovky a syntaktickou vazbu, jako by bylo plur. — knyezie jich leťala sacerdotes ceciderunt ŽWittb. 77, 64; knyeſſie jich letěli ŽPod. tamt.; knyezye tvá ŽPod. 81, 9; snidú sě vyšehrazská knyezie Hrad. 2b; knyezie tvoji odieni budú pravedlnostiú sacerdotes ŽKlem. 131, 9; když jeho (Strachkvasa) na biskupstvo světichu, knyezye okolo jeho stojiechu DalC. 32; židovščí knyezzye ML. 94a; jako jiní knyezzije Štít. ř. 88; knyezije naši t. 18b; jako naši kniezije činie Lobk. 9a. — (Naháči) i také knyezyu haniechu DalC. 90; knyeziu jeho odějiu zdravím sacerdotes ŽKlem. 131, 16; knyeziu jich zabili sú t. 77, 64; biskupi světie knyezzij Štít. ř. 88a: (tanečníci) darují viece piščcě, bubenniky, než čsnú knyezy i zvonníky Hrad. 97a; (Ježíš) byl jest na každý den v chrámě … vymetav z chrámu kniežij trhovú ChelčPost. 210b. — Brániti knyezý, vdov a sirotkóv Štít. uč. 89b; přěd očima knyezyy Pror. 76b; židovských knyezij Krist. 76a; židovských knyezy ML. 90a. — (Čerti) svedú lidi, aby knyezý nevěřili, když pravdu káží Štít. uč. 112b; ukažte sě knyezij Krist. 68a; aby se knyezzij ukázal Štít. ř. 87b; nekázal (t. Ježíš, jíti) k jednomu (t. knězi), ale ke knyezy Alb. 74a; nebieše lze jiesti jemu, jediné samé knyezij solis sacerdotibus Lit. Mat. 12, 4; pocta purgmistrova kniezijm a ženám Pr. pr. 248; kniezim našim Lobk. 130b. — Moyses a Aron w kniezi jeho in sacerdotibus ŽKlem. 98, 6, w knyezy jeho ŽWittb. tamt. — (Děti) nechtěly by býti knyezy Štít. uč. 127a; jenž nad knyezy starostú bieše Pass. 126; s jinými ctnými a rozomnými, knieży a mistry ŠtítBud. 171 (t. j. kněží, sg. instr.); buďte v pokoře pod svými kněžími ŠtítMus. 46b; s kniezimi KolA. 1518. — V Pass. 328 zdá se podle souvislosti, že je doklad také pro kněžie = knížata, principes, Fürsten, Fürstenschaft: jeden svatý muž Ščepán… tomu dietěti (Arnulfovi) jakž brzo v uoči vezřěl, tak inhed proročským duchem skirze ducha svatého zěvenie prořekl: Vězte to všichni a mú řěč pamatujte, ježto toto dietě bude přěvzácné přěd bohem i přěd lidmi…, od ňehožto vznikne kmen králóv slovutných i mnohých knyezy (doklad pro význam principes ojedinělý a proto nejistý; co tu bylo v předloze, není povědomo, v Legenda aurea, vyd. od Graesse, legendy této není). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kněžie, -ie sg. f. (později pl. m.) kněží, kněžstvo: vyšehrazská kněžie Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kněžie f. (sing.), pozd. pl. m. = kněží, kněžstvo Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|