knap, -a m.
sr. střhn. knappe
1. čeho (řemesla) učedník
2. tovaryš, vyučený řemeslník bez mistrovské zkoušky
3. soukeník
Dolož. též jako vl. jm. osobní Knap
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 29. 3. 2024).
knap, -a, masc., dělník při některých řemeslech, tovaryš, Handwerksgeselle; ze střhněm. knappe, knap. — Který z knapuow pojal by ženu Rychn. (rozumí se dělník soukennický); lanifex knap, súkenník Lact. 93d; uhlíř podlé jednoho knapa aneb ſaukenijka přebývaje prosil Ezop. 93a; knap valchář fullo Veleš. — Že by čeledín jeho (t. Jana klobaučníka) a knap jemu vlnu kradl KolAA. 49a (1513). — Mnich udeří knapa palicí Pís. Bydž. 6 (rozumí se dělník ševcovský). — Knap hornický v. WintObr. 2, 399.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
knap m. řemeslnický dělník, tovaryš
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
knap m. (z něm.) = tovaryš, dělník (zvl. soukenický)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.