|
|
|
klásti, kladu, klade ipf. I. sloveso děje spojeného s pohybem 1. koho kam pokládat, uvádět do polohy v leže, (ke spánku) ukládat koho s kým uložením na společné lože umožňovat někomu pohlavní styk 2. co (hmotného), zř. koho na co, podlé čeho ap. klást, pokládat, umisťovat, v co, u co, do čeho vkládat, na co (nahoru) nakládat, co přěd koho, co, přěd kým ap. předkládat někomu, klást před někoho, co, na co (oheň) přikládat; koho (mrtvého) v co (hrob ap.) ap. pohřbívat klásti osidla, klásti sieti komu; klásti lest ap. o kom nastražovat léčku někomu; činit úklady někomu 3. co na co, k čemu ap. přikládat; co na co (stejného druhu) vršit med. co na co aplikovat, léčit něco něčím 4. co vytvářet, (stavbu) zřizovat, budovat; (báseň ap.) sepisovat 5. co (cenného ve větším množství) hromadit, shromažďovat 6. co (cenného) věnovávat, darovávat, dávat (darem) co za koho („dušu za své ovcě“ ap.) pokládat, obětovávat 7. co (peníze, „plat“) za co („sboží“) komu, u koho ap. odevzdávat, odvádět 8. co (cenného) kde ap. ukládat (k uchování), skladovat (peníze) u koho pro koho (cílového příjemce) (dočasně) ukládat, deponovat, skladovat k dalšímu využití někým jiným jur. co (peníze u soudu) skládat jako jistinu 9. co („sboží“) kam (v „dsky“ ap.) vkládat, zapisovat 10. co k čemu (účelu) (po)užívat II. sloveso abstraktního umístění objektu 1. co v čem (pořadí hodnocení), jak („napřěd“) upřednostňovat, klást dopředu, dávat přednost něčemu 2. co (tíživého) na koho klást, uvalovat něco na někoho, postihovat někoho něčím; koho v co, co (vinu) svalovat na někoho 3. co na koho vystavovat, dávat napospas někoho něčemu tíživému 4. co (myšlenku, záměr) komu v co ap., (naději) v koho, v kom ap. vkládat něco do někoho, něčeho 5. komu co, koho přěd co (oči) přivádět někomu na mysl, obracet něčí pozornost k něčemu, někomu; co přěd kým („sebú“) uvědomovat si, brát v úvahu 6. co komu stanovovat, určovat, (shromáždění) svolávat 7. koho na koho (výše postaveného), k čemu podřizovat někoho někomu III. sloveso sdělování a myšlení 1. co (sdělení, žádost ap.) kam, u koho ap. oznamovat, předkládat, (námitku) vznášet, (již známého) připomínat jur. klásti otpor, klásti otporu proti čemu, komu odporovat něčemu, vyjadřovat nesouhlasné stanovisko s něčím, vznášet námitku proti výsledku úředního jednání 2. co o kom, že… ap. uvádět, zvl. psát, (stručně) zmiňovat, (ve výčtu) vyjmenovávat 3. co o čem, s větou obsahovou líčit, vykládat, popisovat, předkládat popis ap. 4. co, jak vykládat, vysvětlovat, objasňovat (zvl. obšírně) 5. koho za koho, co za co, koho kým ap. označovat jako někoho, něco, vydávat za někoho, něco 6. co za co, za jaké, koho jakého, jak komu („sobě“) ap. považovat, pokládat něco, někoho za něco, někoho, nějaké, nějakého, shledávat něco, někoho nějakým 7. co, že… komu („sobě“) usuzovat, soudit, domnívat se, předpokládat IV. sloveso obecně pojatého děje co komu ap. dávat, činit, konat; způsobovat, zapříčiňovat Sr. klásti sě, položiti, pokládati Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024). 
klásti, kladu, -eš, impftiv., legen; stsl. klasti ponere, lit. klo-ju, tedy koř. klas příp. -do, v. Brugm. II, 1047 a Ηist. Mluv. III, 2, 32. — A když nejmiechu več bráti (Řekové, kořist), počechu za ňadra klaſty AlxV. 1856. (Mníškové) rohožě za posteli mějiechu, kámen hlavě za podušku kladiechu DalC. 37. Biskup slúpy kázal učiniti (t. v kostelích) almužně klaſty Pulk. 157a. Lid… měl by řeči božie rozjímati a klásti v paměti RokycEvJan. 591a. — Páni i kniežata, doufajíce jich (t. kněží) svatosti a modlitbám, kladu sě u nich po smrti, věříce, že atd. ChelčPost. 218b, klásti = pochovávati, pohřbívati. — Póvod-li sě nemocen klade Rožmb. 91, klásti sě nemocen, klásti koho nemocna, za nemocna atp. = pokládati, habere, putare; koho za nemocna nebo za zbitého nebo za raňeného kladú VšehJ. II, 5, 5; ješto jen to kladu (3. plur.) za boží službu, v ňemž by byl jich zisk ŠtítOp. 203a. — Aby (Pražané a j.) statky pozemské… do desk sobě klásti mohli ČelMěst. I, 566 (1629), klásti do desk, dskami, zapisovati; ktož klade do desk ČelNál. 3, 1; dskami ktož klade, sám ve dskách nemaje, hrdlo i statek ztratí t. 3, 2. — Spasiteli našemu osídlo k smrti kladuce HusPost. 168a, klásti osidlo atp. (Lovívali sme) udicemi i provazce kladli sme KolAO. 18a (1492, opis z poč. XVI st.); to nemají nágrošníci chvoróv klaſti t. 17a. — Český člověk nad námi jest, o ňemž jsmy dávno kladly lest Hrad. 12a, klásti lest o kom, insidiari; (Duriňk) o svém pánu lest kladyeſſe DalC. 21; synové blázniví kladli sú o mně lest insidiati sunt Ol. Job. 30, 13; lstí o nižádném neklademy nec molimur insidias t. Gen. 42, 31. — (Adam) chtěl sě ženú vymluviti řka k bohu: »Žena, jižto s’ mi dal, dala mi«, jako na buoh tu vinu klada, že je jemu dal takovú ženu ŠtítMus. 161a (ve ŠtítOp. 283b na místě stejném: jako boha svú vinu vině), klásti vinu na koho = sváděti vinu se sebe na jiného, vinou svou viniti jiného atd. O, čím by to upřiemějše bylo, by byl on (Adam) vyznal svú vinu… a též i ona (Eva) by nebyla na hada své viny kladla! ŠtítMus. 161a. Ale bude ť někto svú vinu na čerta klaſti, bude řéci: »Čert mi to nahodil« ŠtítOtp. 283a. Protož, králi! sezři pilně radu, ať na tě viny nekladu (t. lidé) NRada 476. — Cizozemcóv v radu nevnaď a v chlapiech náděje neklad t. 488, klásti náděju v kom; lakomec… viece je (sbožie) miluje než boha, větči v ňem náději klada než v boze ŠtítBud. 220. — Tuto chci mluviti o pěti studniciech, z nichžto vychodí mnohý hřiech…, aby-sobú uměl každý vlásti, jáz chci proto klady Vít. 44a, klásti = vykládati, poučovati. (Ch)těl-li bych to vše klaſty, co v téj straně (t. Asii) měst i vlastí, dotad ti bych řěč rozvláčil, až atd. AlxV. 667, klásti = vykládati, jmenovati, vypočitávati, uváděti, udávati. Žaloba… puohon zdvíhá, když se v ní víc dědin klade, než se ve dskách okáže ČelNál. 18, 4. — A když (pán) poče počet kláſti, to jest jich zaslúžení zkušovati HusPost. 179a, klásti počet, účtovati; počet klaſti Krist. 62a. — I psal ť sem vám knihy dvoje: tyto prvé sám klada z své hlavy, jakž mi se j’ zdálo podobné, což sem kde četl neb slýchal na kázaní… aneb se mohl sám domysliti…, ale druhé, ty atd. Štít. uč. 4a, klásti knihy atp., skládali, spisovati; a nejednú sem odpočinul… píše a klada ty knihy ŠtítMus. 1a. Atak i zablúdie mnozí, že… tu milovnú mysl … obrátie k smilné milosti, v tu nečistú milost poddadie vešken svój úmysl, o tom mysléc, o tom piesni kladucz Štít. uč. 70b, klásti piesni. — S cizoložci diel tvój kladieſſe portionem ponebas ŽWittb. 49, 18, za to v ŽKlem.: klal si, omylem m. kladl si. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klásti, -du, -deš ned. pokládat: klásti penieze skládat, platit; pohřbívat; vykládat: poučovat; jmenovat, vypočítávat, uvádět; klásti knihy spisovat; klásti lest o někom činit úklady; —klásti sě (v čem) obviňovat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
klásti nedok. = vykládati, vyčítati; (knihy) = skládati, spisovati; — klásti sě (v čem) = obviňovati se (z čeho) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|