jěšutnost, -i f.
k jěšutný
1. pošetilost, nerozumnost, zpozdilost
2. marnost, planost, hodnotová vyprázdněnost
3. marnost, prázdnost, neužitečné počínání
Dolož. též jěštitnost (MamVíd 132a)
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 29. 3. 2024).
jěšutnost, -i, fem., ješitnost, marnost, Eitelkeit. — Milujete gieſſiutnoſt vanitatem ŽKlem. 4, 3, geſſytnoſt ŽPod. tamt. Nenáviděl si chovajících geſſytnoſty vanitates ŽPod. 30, 7; geſſytnoſt mluvili sú vana t. 11, 3; nevzal w geſſytnoſt duše svéj in vanum t. 23, 4. Střěz sě gieſſutnoſti všelikaké Hrad. 49a; vzdvihni (žádost) gieſſutnoſti ot tvého srdečka dveří tamt. — Nad gieſſiutnoſt následovali sú dušiu mú supervacue ŽKlem. 34, 7, nad ješutnost, nad ješutnosti za lat. supervacue; zlosti činiece nad yeſſiutnoſti supervacue t. 24, 4, za to Br.: bez příčiny, Bibl. 1857: lehkomyslně.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jěšutnost, jěšitnost, -i f. marnost, nicotnost, marnivost, ješitnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jěšutnost, ješitnost f. = marnost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.