jězěnka, -y f.
též jězinka, -y f.
k jězě
1. bibl. stvoření s ženskou tváří a zvířecím tělem (prasečím tělem a koňskýma nohama)
2. zlostná, zlá žena
Dolož. též jako vl. jm. pomístní Jězinky
K 1: sr. lamie, plachý 4, samojěd. K 2: jen Rok
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
jězěnka, jězinka, -y, fem., báječná zlá bytost ženská, lamia; srov. jězě. — Takové potvory, ješto mají tvář ženskú, tělo svinie a nohy konské a slovú gezenky Pernšt. Jer. Thren. 4, 3 (Vulg. tamt. jen lamia, v českém překladě podává se spolu výklad toho slova); za to Br.: dracy, Bible 1857: potvory. — Viem, že by (ty) sě, gezenko, zbauřila Rokyc. 276b; vím, že by (ty) se, geżienko, zbauřila RokycKl. 278b. Baba slyší (slovo protivné), a by ť jí prstem po ústech mrdl, uzřel by, že ť by se jako geżienka zsápala RokycKl. 118a, že by se jako gezynka zsápala Rokyc. 227b (geżienka v rkp. RokycKl. z r. 1586, gezenka a gezynka v rkp. Rokyc. asi z r. 1500; geżienka je odchylka opisovatelova. Znění jěz- má oporu také v nč.: jezinka = zlostná zlá žena Jg. Us., jezinka = lesní panna ČLid X, 207, prý děti k sobě vábí a do vody stahuje Kott z Domažl.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jězěnka, jězinka f. jezinka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jězěnka, jězinka f. = báječná zlá bytost ženská
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.