jmáti, jemaju, jemá ipf.
K tvarům a zániku slovesa sr. GbHistMluvn 3/2, 326
Sr. jímati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024).
jmáti, jemaju, -áš, impftiv., zajímati, gefangen nehmen; stsl. imati, sumere, requirere, praes. jemlją, někdy imają, z koř. jem-, v tvarech infinitivních oslab. v jьm-, z čehož stsl. im-. — Bavorščí zloději… i veliké pány gmachu, panie i také panny brachu DalC. 89, v překl. stněm.: herren vingen si des richis.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².