|
|
|
jiný adj., komp. jinší dial. iný adj. 1. ot čeho, koho, než… jiný, odlišný (než se kterým se srovnává, o kterém se mluví n. který vyplývá z kontextu); zpodst. někdo jiný n. něco jiného jiný – jiný, jeden – jiný ap. jiný – jiný, jeden – druhý, nějaký – jiný, ten – onen jiný a jiný různý, rozmanitý, rozličný 2. rozmanitý, rozličný 3. (o členu párové dvojice) druhý; (o protilehlém ap.) opačný, protější 4. (o smýšlení) opačný, odporující, nesouhlasný 5. další, následující 6. další, nový 7. ve výčtu (další) podobný 8. (o části z celku) zbylý, zbývající; v pl. (o části z celku) ostatní, všichni zbývající; zpodst. ostatní lidé n. ostatní věci 9. ve srovnání s „jako“ obvyklý, běžný mimo jiné neobvykle, nad obyčej 10. nějaký, některý 11. (o zemi ap.) cizí; (o činu ap.) neznámý Sr. druhý, jinaký, jinší, ostatní Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
jiný, adj., der andere, ein anderer; dial. iný a z toho hiný (mor.), stsl. inъ alius, unus (vъ iną semper), quidam. — Všeliká novina liubši jest nežli věc gină Jid. 70. Jáz hi giny páni AlxBM. 6, 19; což bě měščan přědních hi ginych pánóv AlxB. 5, 12. Boha gineho alienum ŽKlem. 80, 10; k bohu ginemu t. 43, 21, k bohu gynemu ŽWittb. tamt.; v národě ginem in generatione altera ŽKlem. 77, 4. Gyna jest osoba otcova, gyna synova, gyna ducha svatého ŽPod. Athan. 5. (Filip) posla ženu w gyne bydlo AlxV. 97. Všěm sě jim (bůh obrům) rozjíti káza, dav každému hla(h)ol gyny t. 651; každý jmajě řěč ginu AlxH. 2, 16. (Alexander) hnu zástupem w ginu stranu AlxB. 2, 7. Šest desk a dvě gynyey aliae Mus. Ex. 36, 28; gyniei dvě (hřivně) Koř. Mat. 25, 17. Pátú čést královi dáti a čtyři gyne vám oddávám reliquas Mus. Gen. 47, 24. Syn dielný bera se na ginee právo od otce svého atd. Pr. pr. 252. Všecka města ginaa… jmají k ňemu (t. purgmistru pražskému) hleděti t. 242. Mezi městy giny̆mi Pil. A. 12. Za tiem gina sbrojě vždy šla AlxH. 4, 25. Nepočtené množstvie těch stvoření ginych a ginych ŠtítPař. 10b. — (Nemocný poustevník) netbaje sám sebe i posla ten hrozen gynemu nemocnému bratru, a ten opět gynenemu, až po všech bratřích znosichu ten hrozen Otc. 200a, snad tvar emfatický jinenému, jako je emfat. nikomému, ničemému atd. Hist. Ml. III, 1, 542. — Kto sě zle druhem peče a osídlo ginym léče, řiedko sám jeho uteče AlxH. 7, 23, jiný t. člověk; gyni ztráveni budú residui ŽKlem. 20, 18; k užitku gÿnym Štít. ř. 43b; rozděle… mezi gyne in alios MamA. 28a; mezi gynymy t. 37b. — Milčiu o giněm PilD. 13, jiné, jiná věc; když juž nelzě zbýti zlého ni sě móž státi gyneho, nelituj života svého AlxV. 1720; ten kněz o gynyem prácě nejmieše, jedno že rád syt býti chtieše DalC. 100. Daj mi dušě, a gyne sobě vše pobeř cetera Mus. Gen. 14, 21. — Pakli (biskup) kterého (t. klášterníka, navrhovaného za zpovědníka) zavrže, že j’ snad mlád aneb pro gyne něco Štít. uč. 131b, jiné něčso, nč. něco jiného; dieše k času tomu, kdež bě péče ne o domu, jedno životě jediném, a to ni o čemž gynem AlxV. 2453. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|