jinaký adj., komp. jinačejší
k jiný
1. jinaký, kvalitativně (od někoho n. něčeho) odlišný
2. rozličný, rozmanitý
3. jiný, další
4. filoz. (o výroku) subalterní, podřízený, vyplývající z prvního (sr. StčS s. v. „neprotivný“ 2; „protivný“ 2)
Sr. jednaký, jinačejší, jiný, nejednaký, taký
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
jinaký, adj., anders beschaffen; oppos. taký. Kompt. jinačější. — Uzříš, ano vše ginake a ginake ŠtítPař. 10b. Ne takú rozkoš, jakú v stvoření vidímy, ale tak ginaku, jakož ginaky jest stvořitel nežli stvořenie Kruml. 304a. Ti nepřételé jsú najhorší, ješto zticha mluvie řeč sladkú a pěknú… a jsú však ginaczeyſſie postavy Tkadl. 12b. ginačegſſý Háj. herb. 36a, gynačegſſýho t. 92b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².