|
|
|
jinako adv., komp. jinačejie též jinak adv. ‚ komp. jinačejie k jinaký 1. zvl. ve srovnání s „než“ jinak, odlišně, odchylně, jiným způsobem (než se kterým se srovnává, o kterém se mluví n. který vyplývá z kontextu) tako – jinako, jinak – jinak ap. tak – jinak, takovým způsobem – jiným způsobem ap. jinak a jinak různě, rozmanitě jinak nic, nikakž jinak, nikoli jinak ap. nijak jinak, žádným jiným způsobem 3. ve funkci konj. disjunktivní ve výčtu dále; připojuje další, odlišnou eventualitu 4. ve funkci konj. ztožňující aneb, neboli, či, čili; připojuje jiné pojmenování téže věci 5. „jinak“ z čeho (sídla) a (dále) z něčeho, jinak (zvaný) z něčeho; připojuje další část šlechtického přídomku (sr. StčS s. v. „otjinad“, „otjinud“ 1) 6. zvl. s větou podmínkovou omezovací v jiném případě, v opačném případě, za jiných okolností; po záporu v žádném jiném případě 7. ve funkci konj. vylučovací po větě vyjadřující přání, rozkaz, nutnost ap. (též se spojkou „nebo“ ap.) jinak, sice, nebo; připojuje větu vyjadřující důsledek nesplnění toho, co vyjadřuje první věta (sr. StčS s. v. „nebo¹“ 5) 8. ve funkci konj. důvodové (též se spojkou „nebo“) jinak, totiž, vždyť; připojuje větu vyjadřující důvod K funkci slova jako konj. sr. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, s. 101n., 110. Sr. druhé, jednaky, jedno, jinaké, jináče, nebo¹, nerovně, obak Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 4. 2025). 
jinako, jinak, adv., anders; oppos. tako, tak. Vlastně sing. akk. neutr. jmenného tvaru adj. jinaký, v. t. Kompt. jinačějie, a z toho novotv. jináče, jináč, v. t. — Lékař… gynako nemoc studenú a gynak nemoc črvenú, gynak vodné tele léčí a gynako bolniej oči Hrad. 110b. Talentum… znamená v penězích najvěččí ráz, jenž vedlé rozličných zemí ginak a ginak sě miení HusPost. 179a. Nekaždému jedniem lékem muož (neduh) zastaven býti, než jednomu gynak a druhému gynak Chir. 48b. (Král) dobřě bě umyslil tako, ale však sě sta gynako AlxV. 1445. Mistři o tom dobřě vědie, kakž sě všickni časi řiedie, i ka(k)ž je bóh ustavil tako, že sě neproměnie gynako t. 2379. Již to nemóž býti gynak Hrad. 60a. Ani ktož jich (cizích skutků) gynak obrátí Alb. 31a. Ale bieše jejie (Kateřiny) žádost ginak, nežli oni mniechu Kat. v. 134. Když co… čímžkoli ginak bude nebo jinakové, než jest bylo ŠtítBud. 49. Co zvěři, vše ginak a ginak ŠtítPař. 10b. — gynak alternatim Vocab. 176a; ginak ApD. d; ginaczie svD. 95 (rým: oblacě, nejasné). — By pro vy nebylo (praví otec dětem), velím ť bych živ byl gynaczegye Štít. uč. 26b. Nemohu nikoli ginacžegi mluviti KolR. 177a (1622). — Před svatým Jiřím, ginak o Svátosti KolAO. 1a (1504). — To sě státi musilo, gynak by člověk byl ztracen Hrad. 57b, jinak, sic jinak, sonst, alioquin; ginak rozpučie sě lahvicě alioquin rumpuntur utres Koř. Mat. 9, 17, Br. tamt.: sic jinak rozpuknau se. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jinako (kompar. jinačějie) adv. jinak Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jinako, jinak(e), jinak, jinake adv. = jinak; — jinak—jinak = tak—onak Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|