|
|
|
jhráti, jhraju, jhrá ipf. dolož. též hráti, hraju, hrá ipf. sr. jhra 1. (zvl. o mláděti n. o zvířeti) hrát si, skotačit, dovádět, zaměstnávat se hravým pohybem 2. kde, přěd kým hrát si, poskakovat, popř. i pitvořit se ap. (za účelem upoutání pozornosti) 3. s kým, s čím, spolu hrát si, bavit se hrou, krátit si čas hrou společně s někým, s něčím 4. s kým, proti komu, v co („turnaj“) zápasit, soutěžit, oddávat se bojové hře, co (šermy) šermovat 5. v co (šachy, kostky ap.), na co („vardu“ ap.) hrát nějakou hru podle předem stanovených pravidel o co (peníze, duši) hrát o něco, provozovat hazardní hru se sázkou o něco cenného 6. bavit se, veselit se, žertovat, laškovat (často až nevázaně) 7. s kým (osobou opačného pohlaví) milovat se, oddávat se milostným hrám 8. s kým jak hrát si, zahrávat si 9. v co (hudební nástroj) hrát Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
jhráti, hráti, -aju, -áš, impftiv.; z jьgrati, stsl. igrati ludere, salire, denom. ze subst. jьgra, jhra. — Hráti, spielen. Švec chtieše na základ ghrati (t. v kostky) Hrad. 126a; ghray preč tamt. 125b, hrej dále (pobízí krčmář ševce). Hlas ghragyczych ludentium Pror. Jer. 30, 19; dietek hragicich Ol. Zach. 8, 5. Ta jest hra milovánie, tak sem já v milovnéj duši obvykl ghrati Kruml. 384a. Lvové s ním (dítětem Ježíšem) ghragyechu ML. 52a. (O to) nestój, aby se lvem ghral Tkadl. 7b. Děťátko kameníčkem hra běhajě po ostrově Pass. 340. — Inhed počě švec hledati, zda by mohl s kým w koſtky ghrati Hrad. 125a, jhráti ve-č, v kostky atd.; (hřiešník) hra w koſtky neb jinú hru HusPost. 145b; ktož by chtěl uměti dobře hrati w tu hru (šachovou) Šach. 292b; budem kniežaty jako w ſſachy hraty DalC. 34; hragiechu w huſle dřevěné a w huſliczky a w róty ludebant in… Ol. 2. Reg. 6, 5; — král s svými panici na mieč hra (aor.) Apoll. 134b, jhráti na-č; ten, kto hra na mijcž Lact. 9d; když je nacz hrala se pannami Otc. 455b. — Plésati, poskakovati, tančiti. (Mikol) uzřela jest krále Davida, an skáče a hrá ludentem Kladr. 1. Paral. 15, 29, Br. tamt.: vidúci krále poskakujícího a plésajícího. Slunce ť v domě silně yhraſſe, ptactvo vše sě radováše LegSchwatz. 1. Já hram v mém božství radostně Kruml. 379a. Tehda Kristus učini sě jiej (Kateřině) tak jasen…, jakž srdce jiej v těle hragieſe Kat. v. 1041, srov.: srdečko ve mně hrá Sušil, Mor. nár. písně 233. (Kůň) neustane ť cěstú hragye Vít. 6b. Třetí (lidé) v svaté časy hragy a na svaté nic netbají; lépe by bylo orati, než v neděli tancěvati Hrad. 96a (jhráti, tancěvati). — Zápasiti (v boji, v souboji). Jedno knieže vece k ňemu (k Tristramovi), že mezi sebú nemají rovně jemu, ješto by směl s Moroltem sedati…; ten (Morolt) umie hbitě velmi hráti, kto jej podstúpí, musí život dáti Trist. 18 (jhráti, zápasiti v souboji). Cožkolivěk dva budeta činiti, nebo hrayte nebo sě křikujte ChirB. 37a. Ciesař přikázal, ktož by koli (v turneji)… dotekl sě štítu čéhož koli…, aby inhed ten, jehož bieše štítu dotčeno, v turneji (var. v turnaj) vstúpiti měl… a aby hral s tiem, kterýž sě jeho štíta dotekl bieše GestaBř. 4a. — (Já, dívka Jána mezi školáky) budu weſſela hrayczy (rým: wayczy, du. nom.) PísA., snad m. hrajíci (význam oplzlý, jak svědčí dálejšek písně). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jhráti, -aju, -áš ned. hrát: jhráti na mieč hrát s míčem; poskakovat, tančit; zápasit v turnaji Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jhráti nedok. = hráti (si), poskakovati, tančiti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|