hřieti, hřěju, hřěje ipf.
1. hřát, vydávat teplo
2. co (tělo) hřát, zahřívat, dodávat teplo něčemu
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024).
hřieti, hřěju, -ješ, impftiv., hřáti, hříti, wärmen; stsl. grêti, grêjati calefacere. — Petr sě hrziegieſſe Hrad. 83b. Petr, chtě sě hrzieti u téhož ohně Lobk. 118a; to miesto, kdež sú sě hrzieli t. 117b. Chudí na slunci sě hrziegiechu ML. 75a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².