húževný adj.
k húžev
1. (o lakomství) zatvrzelý, zarputilý
2. (o člověku ap.) zatvrzelý vůči dávání, skoupý, lakomý
Dolož. též jako vl. jm. osobní Húževný. Sr. húžv́ený, nedárný, lakomý, skúpý
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024).
húževný, adj., skoupý, skrbný, karg, knickerhaft. — I řku ť, že ť sě jest i skúposti huzewne pilně střieci, i té lotrové mysli rukotržné Šach. 307b. Baba skaupá, hauzewna Rokyc. 53b; já skaupý ſſed (m. šiet, dědek), a ty baba haużewniegſſij RokycKl. 253b; sme skaupí, haużewnij t. 269b; skupec haužewný RešSir. 136b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
húževný adj. lakomý, skoupý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
húževný adj. = lakomý, skoupý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.