husí adj.
k hus f.
1. husí, (ve funkci gen.) husy
2. (o sádle ap.) husí, pocházející z husy
3. (o zvuku) vydávaný husou
4. používaný husami
5. (o poplatku ap.) odváděný z chovu hus
6. (o části těla) podobný jako husí, u husy
7. bot. husie noha, husie nóžka bylina s členitým listem připomínajícím husí nohu, zvl. kontryhel
8. bot. husie řit pelyněk
Sr. húserový. K 7: sr. arcisléz, húsěnička, žindava
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
husí, adj. z hus, Gans-: šťebetné huſý krky RešSir. 150b; — husie noha, nóžka, rostlina toho jména, v. noha, nóžka.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².