hruška, -y f.
1. hrušeň, hruška, druh ovocného stromu
2. hruška, plod hrušně, druh ovoce
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní a vl. jm. místní
Autor: Alena M. Černá
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
hruška, -y, fem., hrušový strom, hrušove ovoce, Birnbaum, Birne; demin. z hrušě, stsl. gruša pirus. — Pratum v-hruski Reg. I, 1249; (Anna) uzřě w hruſſczie hniezdo LMar. 40; s jednoho dřěva hruſky Pass. 465; hruſka Vít. 95a, Prešp. 590, BohFl. 232, hruſſka též Rozk. 1140. — Vole jako hruſka Mast. 138, hruſka pirum Vít. 95b, Boh. min. 22a; hruſki pira Prešp. 619, BohFl. 245, RVodň. 50d, hruſſky též RostlD. 81d, t. 91a; když hruſſka dozraje, tehdy sama doluov spadne RešSir. 86a. — Příjm. mužské: Hrussca TomZ. 1461 m 13.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².