|
|
|
hrubý adj. 1. (o srsti, kůži ap.) hrubý, drsný na dotek, (o suknu) drsný, nevyhlazený používáním, nový 2. (o dětské stravě) pevný, tuhý (v protikladu k mateřskému mléku) 3. (o „krmi“) jednoduše připravovaný n. vařený z hrubé mouky 4. (o počasí) drsný, nepříznivý, (o léčení) bolestivý 5. (o chování ap.) drsný, obhroublý, neotesaný, násilnický, krutý 6. (o řeči, slovu ap.) důrazný, pádný, příkrý, tvrdý 7. (o tělní tekutině) hustý, zkažený 8. (o těle) hmotný, podléhající zkáze (v protikladu k něčemu nehmotnému) 9. velký, obrovský (co do rozměrů n. míry), (o člověku) na čem (těle) velký 10. (o jídle) neskromný, přílišný 11. (o boji, pokušení, hříchu) velký, těžký, nebezpečný 12. (o zamyšlení) vážný, hluboký 13. prostý, jednoduchý, zjednodušující, běžný, obvyklý, nevytříbený 14. (o výrobku) hrubý, neotesaný, nezdařilý, hrubě provedený 15. (o člověku) prostý, nevzdělaný, nechápající, hloupý 16. (o člověku, paměti) k čemu neschopný, nepřipravený V LegKat 2098 v rýmu k mluví dolož. též hruvý – nelze vyloučit, že se jedná pouze o grafickou záležitost opřenou o stav ve výslovnosti. Dolož. též jako vl. jm. osob. Sr. drstný, hmotný, neumělý, prostý, sprostý, tvrdý, velký Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
hrubý, adj., gross, grob, roh, ungebildet; kompt. hrubějí, hrubější. Stsl. grąbъ imperitus, indoctus, imprudens, rudis, plebeius. Význam patrně shodný se stněm. grop, grob = an Masse gross, dick, stark, reichlich, unfein, ungebildet Lex.; a oboje, něm. grob i slov. grąb-, ukazuje k sskr. džrabh-, džrambh- = weit werden, anschwellen, sich ausdehnen tamt. — Zed jest hruba velmi grossus Mill. 56b; zdi hliněné hrube grossos t. 18a. Na hrubem dřěvě Kruml. 369b; hrubſſi konec (dřeva) KabK. 22a. Biechu i hrubieyẛie dvéře v sienciech grossiora erant ligna Kladr. Ezech. 41, 25. Že mu hráze do jeho zahrady hrubey kus přidělal KolC. 98b(1588). V tom jezeře přebýval velmi veliký a hrubý ješčer KázLeg. 73a. Ktož má hrube a veliké strupy Lék. 61b. (Heřman, bratr tvůj mladší) je tak hrubý jako ty ČernZuz. 199 (tak veliký vzrůstem). Test… hruby rozdíl mezi důvěřením a prodejem KolE. 10b (1590). Lichva jest toto hruba KolC. 65b (1588). Připadne veliký hlad a draho hrube v jeho zemi KázLeg. 12b. Toho sě (Alexander) najviece ubá, že sě po ňem (za ním) vojna hruba bieše vzbudila AlxV. 2228. (Částky masné) přisluhuji k hrubieyſſiemu složení té kuože pletné Sal. 747, k většímu spojení. Ne tak jest slovo božie přijalo těla, aby tiem hrubyeyſſe bylo, ale aby tělo jsa jedno s slovem bylo hbitějše Štít. uč. 119a. Já také hrubieyſſim za zlé nebudu mieti, ač mi ne(budú) …moci srozoměti pro hruboſt mé řeči aneb pro svój v tom neobiczey ŠtítBud. 85, hrubějším, méně cvičeným, méně rozumným. Zamyšlenie hrube, na ňež srdce bě obrátil AlxV. 2303, zamyšlenie hrubé = předsevzetí nerozumné, pošetilé; zamyšlen(ie hr)ube AlxH. 9, 6 (místo parallelní s předešlým). Lid hrube hlavy jest durae cervicis Ol. Ex. 34, 9; milovánie hrube (dilectio) dura t. Cant. 8, 6. — Nediv sě tomu, hanebné Neštěstie, že ť sobě tak hrubo činím, mám ť proč Tkadl. 6a, hrubo činiti, = naříkati, stýskati, žalovati. — Adv. hrubě mnoho, velmi: (komorníci) lidem velikú zádav činie, berúc hrubye s lidí ODub. 96, hrubě bráti, mnoho bráti. V třetiem pokušení ho jest táhl (ďábel Ježíše) v hřiech nayhrubyegije Štít. ř. 125a. Když tak hrubie pršelo KolC. 504a (1589). (Lid drahotou soli) příliš hrubie obtěžován býval KolA. 102a (XVI stol.). Jan tak hrubie peněz nepotřebuje KolE. 22a (1590). Hrabinka psaní hrubě vděčně přijala ČernZuz. 183; mně se zdá, že by (ty) hrubě dobře učinil, aby (ty) zůstal t. 184; zdetky hrubě lidé na neštovice stůňou t. 150; Hedvička byla hrubě churava t. 186. — Nevlídně, drsně: vida, ano sě s ním Nikanor hrubyegie obcházie austerius Mus. 2. Mach. 14, 30. — Srov. hruvý, hruvě. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrubý (kompar. jm. hrubějí, slož. hrubější) adj. hrubý, drsný; veliký, silný; necvičený; strastný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hrubý adj. = veliký, necvičený Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|