holubicě, -ě f.
k holub
1. holubice
2. expr. milovaná žena, milenka
3. bibl. Duch svatý
K 3: dolož. v BiblPad Jr 50,16 ve spojení meč holubice za lat. gladius columbae a So 3,1, k výkladu sr. A. Novotný, Biblický slovník s. v. holoubátko, holub, holubice a X. Léon-Dufour, Slovník biblické teologie s. v. holubice
Sr. holubička
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024).
holubicě, -ě, fem., holubice, Taube, Täubin. — Jako holubiczie columba ŽWittb. Ezech. 14, jako holubicie ŽKlem. tamt.; holubyczye columba Vít. 94a, holubiczie též RVodň. 48a; holubicze též Prešp. 192, BohFl. 118. — Příjm.: Vaňek Holubice Běl. 1466.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².