holub | ESSČ | GbSlov |

holub, -a/-u m.

sr. stsl. golǫmbь

1. holub

2. bibl. Duch svatý

Dolož. též jako vl. jm. osobní

K 2: dolož. v BiblOl So 3,1, sr. A. Novotný, Biblický slovník s. v. holoubátko, holub, holubice a X. Léon-Dufour, Slovník biblické teologie s. v. holubice

Sr. holubicě

Autor: Štěpán Šimek

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.21, citován stav ze dne 5. 10. 2022).

 


holub, gen. kdysi -i, pak -a, masc., Taube, Tauber; stsl. goląbь gen. -i. holub columbus Prešp. 186, BohFl. 117, Nom.64b, RVodň. 48c. — holub svD. 94; holubia (sic) sstupujícieho columbam descendentem Koř. Mark. 1, 10. Buďte sprostní jako holube sicut columbae EvVíd. 10, 16. Jakž kdasi holube, mniec utéci strasti hrubé, za krále vzeli jestřáb sobě Baw. 65; počechu holubie pykati, sami na se žalovati, že krále volili toho tamt. Jsú v každém městě holube Mand. 41a. — Příjm.: Antiquo Holub militi Reg. IV, 1339, (sigillum) Holubonis t. 1342, Clemens dictus Holub Běl. 1391; k tomu adj. possess. -óv holubóv a dále -ový holubový: Annae relictae Holubowe TomZ. 1436 st 218.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).