holec, -lcě m.
k holý
holohlavý, plešatý člověk
U Klareta užito v sousloví peský holec za lat. cinaedus ‚zvrácený zhýralec, vilník‘. – Dolož. též jako vl. jm. osobní Holec, Holcová a adj. poses. Holcóv
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 1. 2025).
holec, -lcě, masc., z adj. holý, Kahlkopf: bez vlasóv bývá holecz NRada (konec); — příjm.: Golec NekrP. (3krát); Holecz NekrDrk.; Holecz UrbOstr. 1390; Holecz Machonis filius Lún. ks. 1407; erga Holczonem TomZ. 1380 n 143. — peský h. holec: lizač parasitus, peſki holecz *finodus…, hrdloš goliardus, blázn fatuus atd. (mezi výrazy potupnými) Prešp. 1055, pessky kolecz (sic) *curodus Rozk. 1810, peský holecz *cinodus Veleš., snad m. cynoides = psu podobný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
holec, -lcě m. holohlavý člověk
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.