|
|
|
hládati, -aju, -á ipf. hlédati, -aju, -á ipf. hledati, -aju, -á ipf. sr. hleděti 1. koho, co, na koho, na co ap., kam čím (očima) jak hledět, pohlížet, dívat se, upírat pohled; (po prostoru) rozhlížet se; (vzhůru) vzhlížet; fig. „hlédati na tvář“ ap. čí být někomu na očích 2. koho, čeho, co, na koho, na co s větou obsahovou hledět, soustřeďovat (upírat) pozornost na někoho n. na něco, zvl. všímat si někoho n. něčeho; imper. „hládaj“ ap. nabývá funkce interjekce hle; 3. na co (děj ap.), s větou obsahovou hledět na něco, pozorovat, sledovat něco (a tím zjišťovat skutečnost vyjádřenou ve větě obsahové) 4. čeho, s větou obsahovou snažit se (prohlížením) poznat, zkoumat, prohlížet něco 5. v čem (spise) nahlížet do něčeho pro poučení, zjištění, vyhledání něčeho; též admin. a jur. 6. aby… dávat pozor, bděle sledovat, (ve skrytu) číhat 7. koho, čeho hlídat (pozorováním, sledováním), střežit někoho n. něco, mít dozor nad někým n. něčím; bez předmětu konat hlídku, držet stráž 8. koho, čeho, k čemu dbát, starat se, pečovat o někoho n. o něco, (svého) hledět si; (svěřence) opatrovat; (nemocného) ošetřovat 9. na co, čeho, k čemu brát zřetel (ohled) na něco, brát v potaz něco, zvl. v záporu hledět, ohlížet se na něco; (k okolnosti) přihlížet k něčemu; (důležité, zvl. budoucí) mít na zřeteli (na mysli, na paměti) něco, (hodnotného, prospěšného, závazného) dbát něčeho (na něco) 10. čeho, co, s inf., aby… snažit se, usilovat o něco, hledat způsob (příležitost), jak učinit něco n. dosáhnout něčeho 11. koho, čeho, co, o čem (konkrétního) kde hledat, snažit se najít (nalézt) někoho n. něco (rozhlížením se, prohlížením různých míst ap.), (skryté n. skrývajícího se) pátrat po někom n. po něčem, snažit se objevit někoho n. něco; „hledati sobě“ hledat si 12. čeho, co, o čem (napsaném) kde (v textu, spisu) hledat něco, snažit se dočíst se o něčem někde; imper. „hlédaj“, „hledaj“ při odkazování na jiné místo v textu viz 13. čeho (abstraktního), s větou obsahovou hledat, snažit se zjistit něco 14. čeho, s větou obsahovou hledat, snažit se vymyslit něco 15. čeho (abstraktního) kde hledat, vyhledávat něco, snažit se nabýt něčeho, (žádoucího) snažit se dosáhnout (dojít) něčeho 16. jur. čeho, co, o co jak (právem ap.) kde vznášet požadavek na něco, domáhat se něčeho 17. jur. koho jak („právem“ ap.) postupovat (zasahovat) vůči někomu nějak (podle něčeho); „hládati sebe“ čím v postupu vůči sobě navzájem se řídit něčím Sr. nalézti, opatrovati, ostřiehati, patřiti Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024). 
hládati, -aju, -áš, impftiv., stsl. ględati videre. Vedle hládati vzniká hlédati a hledati; toto obé ovládá a staré hládati zaniká. Význam jest videre a z toho dále vyvinuté custodire, curare, quaerere; časem ustaluje se rozdíl, že hlédati jest = videre, custodire, hledati pak = quaerere. — Viděti, hleděti, patřiti, sehen. Jakub (slepý) by vrabovým okem hladal, málo by na světě strádal KatBrn. 457, kdyby viděl třeba jen tolik, kolik lze viděti okem vrabovým. (Člověk) to často hlada, že kamenie s dešťem spadá Vít. 8b, často vidí. Pojděte a hledayte venite et videte ŽWittb. 65, 5. Oni zezřěli jsú i hledaly yſu mě consideraverunt et inspexerunt t. 21, 8. hleday, kniežku, kde ť rybicě sě brojie DalC. 21; hleday, čemu ť jest taká skúpost t. 33; hleday, kako ť sú Čechy bíti sě směli t. 79; hleday contemplare Pror. Isa. 21, 5. — Žena vidúc, že jest hledati dřevo krásné a pochotné ovoce jeho…, vzala ovoce ŠtítBud. 116; (muž) hledati stydlivý visu verecundus Ol. 2. Mach. 15, 12. — hleday pravedlnosti vide aequitatem ŽWittb. 36, 37, hlédati čeho; hledayte ptáčkuov pod oblaky respicite volatilia EvSeitst. Mat. 6, 36; aj, hleday Sampsona ŠtítVyš 48b; hleday Pavla, kterakým potom učiňen jest Kruml. 269b. — Na mé děťátko žalostivě hledayu (já) Pass. 339, hlédati nač; jeden pán na otku hledaſſe DalC. 5; (Nero) chtě na to sám hledaty ApD. a; na vetché nehleedayte antiqua ne intueamini Pror. Isa. 43, 18; muž, který hleda na čirý stuol respiciens Lit. Sir. 40, 30; ty hledas svýma očima na to Ol. Deut. 28, 32. — Hlídati, hüten, warten. Vyslán jest jízdnej, aby ho (oběšence) hlédal…, aby snad přátelé oběšeného toho s šibenice sejmauce nepochovali Ezop. 56b; mládenec… v to se dal, aby toho oleje hlédal a opatroval t. 132b; kupec jel na jarmark a švekruši poručil ženu svú, aby jí dobře hlédala a v poctivosti chovala t. 139a. Aby s nimi dobytka hledal Mill. 73a, aby hlídal, hladej klisen Blah. 273, hlídej, tak říkalo se za Blahoslava v Čechách. Paní Mářa jí hledala v nemoci KolB. 129b (1499), hlídala, opatrovala. — Hleděti, dbáti, snažiti se oč, trachten. Kto tě hlada zahubiti quis te quaerit interficere EvTřeb. Jan. 7, 10, hládá, dbá, snaží se. Diábel rozličně hleda lidských srdec ŠtítMus. 128a, hledí si, dbá, hlédati čeho. Proč na pychost tolik vzkládáš…, vešdy chvály světské žádáš a o duši nic nehladas Hrad. 138b, nic nedbáš, se nestaráš, hládati o čem; proč na pychost tolik vzkládáš a o duši nic nehladaſſ Vít. 32a. Nehleday přěd bojem na mnoho nebo na málo DalC. 44, nedbej na to, je-li nepřátel mnoho či málo, hledati nač; nehleday na tvrdost lidu tohoto ne aspicias duritiam Kladr. Deut. 9, 27. Nepřietel hleedaa Štít. ř. 26b, hlédá, hledí, snaží se; hleedagijcz, aby v pokoji slúžili bohu t. 44a; abychom jeho dojíti samého hleedaly t. 202a; ani hleeda míla býti t. 95a. — Hledati, suchen. Jeden Hřek sě pitie sžádav, v horách, v dolech vody hladaw… AlxM. 5, 10, vody hládav, hládati, hlédati, hledati s gen., později odchylkou také s akk. Sirdce hladayuczich hospodina quaerentium ŽWittb. 104, 3, hledagiucich ŽKlem. tamt., hledagyczych ŽPod. tamt.; hladayuczym úpravy jeho requirentibus ŽWittb. 24, 10, hledagiucym ŽKlem. tamt., hledagyczym ŽPod. tamt.; kázaní tvých hladal ſem quaesivi ŽKap. 118, 100, hledal yſem ŽWittb. tamt., hledal ſem ŽKlem. tamt., hledach ŽPod. tamt. To ť Ježúš, tvá všě chvála, jehož s’ tak snažně hladala Hrad. 42b, jehož jsi hledala. Co žádáš, ženo, co pláčeš neb hladas t. 41b, co hledáš. V rově by ho (Marie Magd. Ježíše) nehladala, by byla pamatovala slova jeho t. 31a, by ho nehledala. Čso vy, sokové, zde hladate, co vy na tomto miestě jmáte t. 25b, co zde hledáte. Což prosíš, jehož hladaſſ, matko, jměj, což požádáš Vít. 37a, čehož hledáš; jehož hladaſſ t. 41b. Co s’ u nie (mnich u ženy) v ňadřiech hladasſſye MastDrk. 53. Jednoho člověka hladaſs quaeris Ol. 2. Reg. 17, 3. (Alexander) jmějieše tisícóv třidceti, a to vše pěšieho lida, jež nehledachu klida AlxV. 397. Oni hledali ſu dušě mé quaesierunt ŽKlem. 62, 10; hledayte hospodina quaerite ŽWittb. 104, 4; hledayucze chleba t. 36, 25; hledayuczich tebe quaerentes t. 9, 11; hledai sobě pokojě inquire pacem ŽKlem. 33, 15, hleday pokojě ŽWittb. tamt.; hledayte pokojě quaerite Pror. Jer. 29, 7; (chrúst) hleda sobě pokojě prostřěd smrdutého hnojě Hrad. 118a. Budúcie ť jest věc, že bude Herodes hledaty dietěte Kruml. 103b. (Čechové) nic, jedno mene dobrého hledachu DalC. 63. hleedayte súdu quaerite Pror. Isa 1, 17. Jenžto hleeda, nalezne EvZimn. 52, ktož hleeda chvály t. 30. Svatá milost nehleeda těch okras Štít. ř. 95b; syn boží chvály nehleeda t. 144b; ktož v čem jiném cti hleeda t. 223a; aby ostal zlého a hleedal božie milosti t. 87b; hleedagijcze cěst, ješto by hodnějše byly t. 190a; hleedaly toho, kak by pravdy zatratili t. 146a. Diábla sobě pána hledaty muši Pass. 358; jdu, hledayu diábla sobě pána t. 359. — (Faustinian) přěs moře plul hledat své panie Pass. 288; cizozemec nepřišel jest hledat dobra tvého DalJ. 63 z rkp. V; šel Saul hledat Davida Ol. 1. Reg. 23, 25. — nehledali non exquisierunt ŽGloss. 118, 155; hledal ſem exquisivi ŽWittb. 33, 5; židové hledagiechu ho EvZimn. 36; (Maria) tvého těla hledaſſe Hrad. 44a; tři dni j’ho hledawſſe ApŠ. 84. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hládati, hlédati, hledati nedok. = hledati; viděti, patřiti; hleděti, snažiti se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|