hlavně, -ě, fem., poleno hořící, poleno; brennendes Scheit, Scheitholz; stsl. glavьnja titio. — Ste dvú ocasú hlawny, ješto sě kúříta a duabus caudis titionum fumigantium Pror. Isa. 7, 4. hlawnie vychvácená z zapálenie torris raptus ab incendio Kladr. Am. 4, 11, Pernšt. tamt.; hlawnie vyňatá z ohně torris erutus de igne Pernšt. Zach. 3, 2, hlawnye ProrTel. tamt., hlawnye zažžené (plur. nom.) taedae accensae Ol. Job. 41, 10. Oheň smilný jako hlawnye tak mrzuty činí krásné duše Štít. ř. 96a. Jeden muž vrhl hlawny po pánu a ta hlawnye uvázla v zemi Mand. 41a, poleno, klacek. — hlavne titio MamV.; hlawnie též Prešp. 1890, hlawnye též Rozk. 2833, BohFl. 587; hlawni hromadu Baw. 53. — Kosti mé jako hlawnye zsechly sicut cremium ŽPod. 101, 4, překlad volný; za to: jako skvarky ŽWittb. tamt., jako ohniště vypáleny jsau Br. tamt., jako suché roždí Bible 1857 t. — Hlavně mečová, Schwertklinge: de X taedis gladiorum dictorum hlawnye UrbR. 360. — Příjm. mužské: Petri dicti Hlawnye Reg. IV, 1345; Mathiae Hlawnye TomZ. 1400 st d 216; Bartha Hlawnie KolB. 101b (1498).

hlavně, adv., v. hlavní, -ný.

hlavní, -ný hlavný, adj., z hlava; srov. stsl. glavьnъ capitis. Mezi tvary -ní a -ný býval rozdíl významový; ale ten se časem stírá a v různých spojeních ustaluje se tu -ní, tu -ný. — Hlavy se týkající, Kopf-. O ráně hlawne Rhas. 11, hlavná rána. To každú boleſt hlawnu zahoní Chir. 274a, hlavná, hlavnie bolest; od hlawne boleſty Pass. 428; bobkové dřevo spomáhá boleſti hlawnie RVodň. 260b; hlawnie boleſt ApatFr. 43b, t. 59a. Pak-li ť (rheuma) přijde od přielišné mdloby hlawne Chir. 263a, hlavná mdloba. O ranách a zlomení lbi s jinými hlawnymi nedoſtatky Rhas. 89, nedostatek hlavný, na hlavě. (Lúh) nemoczy hlawne stavuje a zahoní Chir. 274a, hlavná nemoc, nemoc hlavy. Z hlawne žíly Chir. 17a, hlavná žíla. Přietel ze lbi hlawne učiní sobě osudie ku pití Mand. 94a, hlavná leb. Ruchu hlawnu Comest. 265a, hlavná, hlavnie rúcha, na hlavu; hlawni rucha capitium RVodň. 55c; hlawnie rucho sudarium MamF. 94a, hlavnie rúcho; hlawna dijera a sukně capitium Lact. 30b, hlavná diera, pro hlavu. — Dlužni jsme šestnáct kop grošóv penyez hlawnych a giſtynnych jemu dáti ListPoř. 1444, peniezě hlavnie = jistinné, kapitál; penyeze hlawnye tamt.; z těch peněz hlawnych Řádpz. 27; nežli bych já jemu tu summu hlawnij 50 k. gr. i s úrokem na to přišlým dal KolAA. 68a (1513), summa hlavnie, kapitál. Udělán jest paní Hedvice na tu summu liſt hlawnij KolAA. 42b (1512), list hlavní = úpis jistiny, úpis dlužní; jako by liſt hlawni na ně měl KolB. 62a (1497); jsú za ňeho rukojmě w liſtu hlawniem k urozeným pánuom t. 109b (1498); Kateřina… podala liſtu hlawnijho na rathauz…, kterýž svědčil paní Mandaleně KolČČ. 11b (1542); (kupovatel) udělá na sebe šuldprýfy, liſty hlawnij RešSir. 149a. — Zběrači vroka hlawneho census capitis Comest. 236a, úrok hlavný, z hlavy; Římany, tiesaři (dial. m. ciesaři) hlawnym vrokem přiznané t. 264a. — Že se nařkli hlavním nějakým nářkem Brikc. 64, nářek hlavní, z hlavy, z vraždy. Mortale (t. peccatum) smrtedlné…, criminale hlawne Prešp. 2342, hřích spáchaný vraždou. — Rychtář hlawnij má pět panoší jmieti Pr. pr. 249, rychtář hlavní. — Hledí (ďábel), aby mnohý lid sobě osobil skrze hlawnij lidi, krále, knížata, pány ChelčP. 90a, lidé hlavní, přední; srov. hlavatý. — Čtyři hlawne prameny (fluvius dividitur) in quattuor capita Kladr. Gen. 2, 10, hlavný pramen. — Proti Damašku, jenž jest město hlawne v Syří HusŠal. 129b, hlavné město; Kafarnaum, jenž jest bylo město hlavné v Galilei HusE. 2, 45; město hlawne Comest. 22a; hlawne město Mill. 11a, Mand. 38a, t. 55b. — Adv. -ně hlavně: kterú těmto lidem vinu dáváš, ež jě mučíš hlawnye Kat. v. 3060, podle souvislosti trvám = mučíš je až na smrt, vražedně.

hlavně adv. vražedně, až k smrti: mučiti hlavně

hlavně f. = doutnající, hořící dřevo, poleno, pochodeň; — k hlavni podobný = ohyzda