|
|
|
dávní¹ adj. dávný¹ adj. 1. dávný, pradávný, starý, existující n. událý v dávné minulosti za dávných časóv, za dávna, za stara dávna, za starého dávna ap. dávno, za dávných časů, kdysi (sr. ESSČ s. v. „starodávno“) 2. dávný, starobylý, starodávný, pocházející z dávné minulosti 3. dlouhý, dlouho trvající, dlouhodobý, dlouholetý, trvající z dávné minulosti až dosud ot dávných časóv, z dávné chvíle, ot dávna, z dávna ap. od dávných dob, odedávna, od pradávna, od nepaměti (sr. ESSČ s. v. „starodávno“) 4. jur. (o právní zvyklosti ap.) existující od dávných dob, a tudíž závazný 5. jur. (o činnosti ap.) trvající od dávných dob, a tudíž oprávněný ot dávných časóv, ot dávna ap. jur. od dávných dob, od pradávna, a tudíž oprávněně (sr. ESSČ s. v. „starodávno“) 6. jur. (o činnosti ap.) trvající po zákonem stanovený čas, a tudíž oprávněný Sr. nedávný, přědávný, starodávný Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024). 
dávní² adj. dávný² adj. k dáviti 1. med. dávnie kost otok n. bulka v hrdle způsobující „dáv́enie“ 2. (o řeči) úskočný, lstivý (?) Sr. návný Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dávný, později také dávní, adj., alt, vor langer Zeit gewesen, seit langer Zeit bestehend; stsl. davьnъ antiquus. Srov. dávě mane, stsl. davê olim. — Za dawnych časóv Hrad. 74a; za dawnych časuov Kat. 2; člověk ot dawnych časóv slepý Krist. 68b; stala sě jest byla kdasi škoda Troji w dawne czaſy AlxV. 774; od dawnijho času Háj. 100a, od dawnij chvíle t. 123a; od počátku dawnych dnóv ex diebus antiquis MamA. 22a; o ňemž (Alexandrovi) Danielem prorokem jest pisáno dawnym rokem AlxB. 6, 36, v dávné době. Dawnych Hřěkóv příhodami AlxH. 12, 38 (v AlxV. je na stejném místě 2427: ſtarych králóv). Lékař chytrý, dawny Mast. 44 (rým: slavný). Toho nikdy buoh nepřikázal, ale člověk dawnij některý ChelčPost. 203a; z obyčejuow dawnijch t. 36b. Od dawnich předkuov KolAO. 17a (1492, ops. na zač. stol. XVI). Jest Korintus město dawne AlxV. 312, starobylé; Jerusalem, město dawne t. 661; tu (v Sardech) biechu kola dawna t. 1150. Pro mé dawne dobre dyenye dáváš mi políčky Mast. 388. Pověstí dawnych historiarum MamA. 24b. To je dawna povaha robotných sedlákóv, ež sě nikda nepolepšie Pass. 436. Ten čin (způsob vtělení) jest u božiem uloženiú dawny Hrad. 62b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dávný, dávní adj. starý, dávný, odedávna existující Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dávní adj. = dávný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|