duchovník | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

duchovník, -a m.

k duchovní, duchovný

1. křesťanský duchovní („duchovní“ 10), kněz

2. starozákonní židovský duchovní, zákoník, židovský kazatel a vykladač Mojžíšových zákonů, farizej, vykladač židovského náboženského učení

Sr. ducholovec 1

Autor: Miloslava Vajdlová

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 9. 12. 2024).

 


duchovník, -a, masc., osoba mužská stavu duchovního, ein Geistlicher: jest-li duchownik BřezSnář. 137; jehož (smilovánie) všichni stvoření duchownícy hnúti nemohú Kruml. 371b. — Zvláště farisej: ti duchownyczy sloviechu pharyzey ŠtítVyš. 92a; židovščí duchownyci Krist. 65b; ti z duchownikow EvZimn. 5; duchownyci divie sě umění Pharisaei Lit. Hier. Paul. 4; duchownyk pharisaeus Dobr., Drážd. 23; mistři učení a duchowniczi k smrti jej (Ježíše) podali Kruml. 27lb.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


duchovník m. muž duchovního stavu, kněz; farizej
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


duchovník m. = (židovský) vykladač Písma; — kněz; farizej
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety a 25 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).