dušička, -y f.
k dúška
1. expr. dušička, duchovní rozměr člověka, protiklad těla, od kterého se po smrti člověka odděluje
2. expr. věřící člověk
3. expr. relig. dušička zemřelého, existence člověka po smrti v duchovní podobě
4. přiložený lístek, douška
Sr. dušě, dušicě
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 9. 12. 2024).
dušička, -y, fem., demin. z dušicě. — Duſſiczky u přědpeklí počěchu sě radovati Hrad. 92b. (Bóh jest) spravedlný mrtvým a jich duſſiczkam Kruml. 138a. Aby tiem viece duſſiczzek bohu dobyl t. 154a. Mnoho duſyczek Alb. 90b. — Příjm.: Dušička PoprR. 42.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².