desětník, -a m.
desietník, -a m.
k desět
pozd. též desátník, -a m.
k desátý
1. bibl. držitel soudní a policejní moci ustanovený nad deseti příslušníky izraelského společenství
2. velitel ozbrojeného útvaru o deseti mužích
3. jen „desátník“ kdo vybírá „desátek“
4. mont. dohlížitel nad desetinou horního díla
Sr. setník, patdesátník
Autor: Barbora Chybová, Kateřina Rysová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
desětník, -a/-u m.
desietník, -a/-u m.
k desět
pozd. též desátník, -a/-u m.
k desátý
denár, peníz mající platnost deseti menších mincí
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
desietník a
desětník, -a, masc.,
desátník, Rottmeister. — (Josef) bieše deſyetnik decurio
Koř. Luk. 23, 50; deſetnik
Pernšt. tamt. deſietnyk decurio
Prešp. 904, deſſyetnyk též
Rozk. 1625. Tehdy stachu k súdu deſetniczy
Comest. 64a. Ustav deſietnyky decanos
Ol. Ex. 18, 21; ustanovil deſietniky decanos
t. Deut. 1, 15, deſyetnyky
Mus. tamt. Srov. desátník.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
desietník, desětník, desátník m. desátník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.