dchnúti, dchnu, dchne pf.
ojed. pozd. též dial. dúchnúti, -nu, -ne pf.
na koho dechnout, dýchnout
Podoba dúchnúti dolož. jen v NaučBrn
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024).
dchnúti, dchnu, -eš, pftiv., dechnouti, athmen, hauchen; stsl. dъchnąti flare. Jakž brzo Ježíš dſſe, to dietě zdeše ML. 49b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dchnúti, dchnu, -neš (aor. dech, dše…, přech. min. dech, dechši…) dok. dechnout
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dchnúti dok. = dechnouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.