chřěst, -i f. (?)
též chřěšč, -ě m. (?)
sr. chřěstiti sě
chřest, „hromové kořenie“, rostlina chránící proti úderu blesku
Sr. nechrast. Dolož. též v podobě chříšč (tj. chřiešč?)
K výkladu významu více Machek, Etym. slov.² s. v. chřěst a Machek, Česká a slovenská jména rostlin 268n; tam též předložen jiný výklad původu slova (z nechřěst odpadnutím předpony).
Na základě bezpřívlastkových dokladů z lat.-čes. slovníků nelze nezpochybnitelně stanovit morfologickou a slovnědruhovou charakteristiku lexému.
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
chřěšč v. chřěst
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
chřěšč, -ě, masc., chřest, Spargel, asparagus; z chręstjь, srov. stsl. chręščь cartilago, rus. chrjašč též. — chrzyeſcz asparagus BohFl. 347, aspergus (sic) Rozk. 1533, spargus (sic) RostlD. 84a; chrzieſcz aspargus (sic) Prešp. 842. Srov. chřěst, -i, fem.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².