chřěstati, impftiv., kvakati, quaken: chrzeſtati, coaxo, verbum proprium ranarum Lact. 185c; — k tomu chřěstnúti, chřiestnúti, -nu, -neš, pftiv., zarachotiti (advokát vstrčil do pacholka) »tulich, až to chřístlo« WintObr. 2, 719 (r. 1594).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
