|
|
|
chýliti, -ľu, -lí ipf. 1. (o „mezi“ ap.) do čeho, na co směřovat, táhnout se k něčemu 2. co kam chýlit, klonit, (oči) klopit 3. kdo, co ke komu, k čemu (náležitému) klonit, obracet, vést, směřovat 4. kdo, co ke komu, k čemu (nenáležitému) nachylovat, svádět 5. kdo, co ot koho odklánět, odchylovat, oddalovat 6. čím kam směřovat, přiklánět se 7. (o podobenství ap.) na koho týkat se někoho, mířit na někoho, vztahovat se na někoho 8. k čemu blížit se něčemu vzhledem n. vlastností Sr. chýliti sě Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024). 
chýliti, -ľu, -líš, impftiv., kloniti, směřovati, vztahovati, neigen, zielen, beziehen. Pol. chylić kloniti, chynąć skloniti; rus. -chilitь, pochilitь sehnouti, chinutь sja nakloniti se; srov. stč. adv. chyle křivě, v. t., nč. dial. chyłý nakloněný BartD. 1, 219 (laš.), stsl. pochylъ curvus atd. Mikl. Et. Wtb. 93. — (Jidáš) mysliú jinamo chy̆lil Jid. 158, chýliti (sě) kam; nepřijímal s’ toho (půtek života) míle, svú sě volí jinam chile NRada 2036; (súdcě) nechylecze sě na stranu na jinú nec declinent Mus. Deut. 16, 19; kam by sě chililo to podobenstvie Krist. 48b. (Židé) chyliwſſe tělesně slova páně zapálili se hněvem proti ňemu ChelčP. 103b, chýliti co jak, kloniti, křiviti co v jakém smyslu. O tom znamení jinak muožem mluviti k tomu rozumu, jakož k ňemu čtenie chyli ChelčP. 28a, chýliti k čemu. (Ježíš) k nim (zákonníkům) jest tu řeč chylil HusPost. 102a, chýliti co k čemu. (Ktož své nepřátely) k sobě chyli Kruml. 119a; múdrost zemská najviece chyli lidi ku povýšení a k zvelebení na světě ChelčP. 50b;svú mysl k božiej službě chylyty Alb. 75b. K řece, ješto sě chili decurrit Lit. 1. Esdr. 8, 15, řěka sě chýlí kam, teče jistým směrem; (cesta), ješto sě chyly k moři ducit Mus. 21, 4. Slunce chylieſſe se západu Troj. 20b, chýliti sě čemu (srov. kloniti sě čemu: Paris… poče spáti dřěvu sě kloně AlxV. 734). Chyliecz se ku přiebytku královskému t. 13a, chýliti sě k čemu; chyly ť sě k noci advesperascit EvVíd. Luk. 24, 29; poněvadž k lítu se cheyli KolE. 7a (1590); (bok), jenž sě chyly ku puolnoci vergit Mus. Ex. 22, 20; páni znajíce, že by se tomu záduší k zkáze chylilo KolB. 107b (1498); (Jacynkt) jest plav, jako chile sě k bělosti ChirB. 293a; (vóz) sě chyli k převrácení HusPost. 55b; toto čtenie chyli se k saudu konečnému Kristovu ChelčPost. 4b; k vám ť, ó králi, chyle se tyto řeči Štít. uč. 83b; ke všem ť sě ona řeč chylij Štít. ř. 43b; k božskému jeho přirození chylij sě to, ale také i k člověčiemu t. 24a; k čemu sě kto chyli, v čem spasenie zvoluje, v tom je tvrdí, na to písmo i doktory stavě ChelčPař. 140a. Pán Ježíš měl vladaře, jednoho tu jmenuje, a chylij se na všecky lidi, že jsú vladaři postavení v jeho zboží ChelčPost. 203b, chýliti sě na koho, nač; jiný těch slov rozum chylij se na židy t. 65b; (epištola) se jest nic na ně nechylila ChelčPař. 139b. Chyl sě ot zlého recede Ol. Prov. 3. 7, chýliti sě ot čeho; chyl sě ode zlého a čiň dobré Štít. ř. 92a. — chily vergit MamA. 37a m. sě chýlí. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chýliti, -ľu, -líš ned. klonit, naklánět, mířit, směřovat: jinamo chýliti směřovat jinam; (od čeho) odtahovat, oddalovat; — chýliti sě sklánět se, mířit, směřovat, blížit se, vztahovat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chýliti nedok. = nakloňovati, obraceti, mířiti; vztahovati, vykládati; — chýliti sě = skláněti se, mířiti, směřovati, blížiti se, vztahovati se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|