churavý adj.
1. čím (tělem ap.) slabý, hubený, vyhublý, neduživý; na čem (rozumu ap.) mdlý, nedostatečný
2. na co (část těla) churavý, nemocný
Sr. hubený, chaterný, chudý, chvorý, ščuplý
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
churavý, adj., hubený, mdlý, neduživý, mager, matt, kränklich; z chur-, pův. sṷer-, srov. chvorý a stsl. chyra debilitas, morbus. — Lidé tlustí dřéve mrú než churawy ChirB. 175a. Ani tlustý ani churawy macilentus Mill. 55b; jsú velmi churawy, to jest nejsú tlustí na životě t. 27a. Jmá řězník rucě račiej, když on dobytčátko zmácie, nelzě ť sě j’mu popraviti, musí ť vždy churawo býti Hrad. 125a. Pak-li bude (dobytče) churawe debilis Mus. Deut. 15, 21. Churaw sem od stolu vstával Kruml. 454a. Churawy macie tabidus Otc. 348a. Sedm (krav) mrzkých a churawych aliae septem (boves)… foedae confectaeque macie Ol. Gen. 41, 3, sedm volóv churawych Mus. Gen. 41, 27, krav hubených Br. tamt. Churawy na rozumu neustíhá jie (múdrosti) infirmus non investigat eam Ol. Sir. 24, 38. Lia churawyey oči má Alb. 85b; Lia jest měla churawey oči t. 35a, Lia měla oči mdlé Br. Gen. 29, 17, Lia lippis erat oculis Vulg. tamt. Lia churawu očí plodná jest Alb. 85a. Kto jmá oči churawye PostavKap. 25. Hedvička byla hrubě churava ČernZuz. 186. — chirawy (sic) macer Vít. 92b, chyravý (?), churavý. — Příjm.: Churawy TomZ. 1430 n 71.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
churavý adj. hubený, neduživý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
churavý adj. = hubený
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.