|
|
|
chudý adj., komp. chuzí, chuzší 1. v čem, na co, čím ap. chudý, postrádající něco, nedostatečný v něčem, (o člověku) neobdařený něčím; též bibl. zpodst. „chudí duchem“ chudý, nuzný, nemajetný; (o člověku) též zpodst. (o člověku) prostý, nevyznačující se zvláštním vzděláním, postavením n. původem; (v opozici k vzdělanému) nevzdělaný, neučený; (v opozici k božímu) pozemský; též zpodst. 2. ubohý, nebohý, bídný, politováníhodný; (o člověku) též zpodst. 3. (o životě ap.) chudý, skromný, skrovný; (o „potřěbě“ 8B) nevelký; (o stolování) neokázalý; (o šatstvu) chatrný 4. relig. (o mysli, křesťanu ap.) pokorný, kajícný, vyznačující se ctností „pokory“ 5; též zpodst. 5. (o lidské postavě) hubený, vychrtlý 6. chudý člověk jur. zvl. v pl. čí poddaný (zpodst.), člověk mocensko-právně poddaný vrchnosti 7. bídný, ničemný Dolož. též jako vl. jm. osobní m. Chudý, f. Chudá, vl. jm. místní m. Chudý a součást vl. jm. místních Chudý Hrádek, Chudý Sedlec Sr. biedný, hubený, chudný, churavý, chvorý, nebohatý, nedostatečný, nuzný, pokorný 5 Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
chudý, adj., arm; kompt. chuzí, chuzší. Stsl. chudъ parvus, pol. chudy hubený, srbch. hud špatný, zlý, rus. chudoj též. — Ten ť jest veď každý chud, komuž jest třeba Štít. uč. 141b. Což komu zbývá, má dáti chudym t. 140a. Nedáváš chudym svého vlastnieho Alb. 19a. Vlož chudemu almužnu v lóno t. 60a. Pravý chudy nežádá daróv t. 5b. Snad jsi chud, že nejmáš dáti? AlxV. 278. Z hněvu potupil sem chuzſyeho Alb. 92a. Vyproščuje chudeho z ruky mocnějších inopem ŽKlem. 34, 10. Útočišče chudemu pauperi ŽWittb. 9, 10, ŽPod. tamt., chudich ŽKlem. tamt. Volánie chwdich pauperum ŽWittb. 9, 13, chudich ŽPod. tamt. Blažený, jenž pomní na chudeho a nedostatečného super egenum et pauperem ŽPod. 40, 1. Téj chudyey hospodyni dna rucě zlámala Pass. 287. Juž nejmáš viery na ’něch, jimž si… čcti dohodil a jě z chudych ľudí vzplodil AlxBM. 3, 13. Súditi bude chude liudi pauperes populi ŽKlem. 71, 4, překlad odchylný. Město plno lidí bieše a proto chud muž hospody nejmějieše ML. 45b. Hospodin chuda činí a obohaciuje pauperem facit ŽKlem. Ann. 7. Musil by bóh mnoho mysliti, by mě mohl chuda učiniti DalC. 85. Že sem v tak velikém duchovniem sboží chud byl Kruml. 454a, chudý v čem; v ň(e)mžto (sboží) nebude chud Hrad. 115a; rozmysl sě, u vieře chudy, miň své zlosti i své bludy Kat. v. 2936. By tvá mysl, u vieru chuda, rozčítala právě, ež atd. t. v. 1357, chudý več; jsem chuda v dobré činy BrigF. 17a; ktož nemá (ctnosti), chud u buoh jest i huben Kruml. 333b. Viglef… nemienil tiem potvrditi toho, že by bez těch obyčejóv zákon boží chud a nedostatečen byl ChelčPař. 130b, chudý, nedostatečný; proto bóh nenie nic chuzy ROtcP. 600. Kto je chuzzi nemocného? ŠtítMus. 163b, chuzí, chudší, bídnější. — chudym proselytis MamV. chudi pauper Prešp. 1164, *eger BohFl. (16), egenus Veleš.; tento chužſſi Hug. 157, chudzſſymu ROtcP. 250, chuſſyemu ROtcR. (na místě stejném), vše změnami hláskovými m. chuzš-. — Příjm.: Anton chudy UrbHrad. 8, Chudy TomP. 1412 st 215. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chudý (kompar. f. jm. chuzí, slož. chuzší) adj. chudý, ubohý, bědný; nedostatečný: u vieře chudý; chud v dobré činy Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|