chrapavý, chřapavý, chráp- chrápavý, chřáp- chřápavý, adj., z chrapati, chřapati, v. t. — Křehký, spröde, zerbrechlich: ktož z země chrapawe třěpy lepí fragilia vasa Lit. Sap. 15, 13, chrapawe třěpy činí Ol. tamt., chrapavê třepy Hlah. tamt. — Přenesením o hlase, podobném k hlasu nádoby křehké: chřaplavý, rasselnd, kreischend: (jeptišky některé v kůru) mají hlasy chrapawe jako rozbity zvon (voces) depressas GlossA. (vložka mezi 1. 109 a 110); chrzapawy raucidus Lact. 137d.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
