|
|
|
břěčtan, -a/-u m. též břičtan, -a/-u m. 1. bot. popínavá rostlina, zvl. břečťan, popenec, svlačec, posed ap., „zemský břěčtan“, „břečtan menší“, „stromový břěčtan“ 2. bot. stálezelená rostlina, zvl. břečťan, barvínek, vavřín ap. 3. bibl. keřovitá rostlina s břěčťanovitými listy, zvl. skočec Sr. bobek, popenec, posědl, svlačec, svlak, zimostráz Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
břěčtan, -a, -u, masc., Epheu. Jakž sě brzyeczſtan vždy zelená, tak atd. AlxV. 357. briechtan hedera nigra Rostl., bryechtan pervinca t.; brziecztan hedera RostlD. 90a, brzyecztan Rozk. 1102, brzecztan hedera Prešp. 720, Nom. 65b, LékB. 114b, RostlF. 11b; brziecżtan hederam Ol. Jon. 4, 6, brzieczztan cedrum t. 40, 12; brzyecztan spica celtica RostlD. 91b; brziecztan Chir. 274a, t. 247 b; Brzecżtan HerbKřišť.; brzeċtan SlovA., břečtan Háj. herb. 13b a j.; břečtan Br. Jon. 4, 6, gen. břečtanu tamt., gen. břečtana Rhas. (L. filol. 1891, 75); brzieſtan Synon. — Příjm. Brzecztan Martinus TomZ. 1414 n 235. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|