běhánie, -ie n.
k běhati
1. běhání, běh
2. pobíhání, těkání
3. čí útěk, uprchnutí
4. jur. násilné loupežné vtrhnutí do příbytku (sr. ESSČ s. v. „vyběženie“)
Dolož. též jako vl. jm. míst. Běhánie. Sr. běh, běženie, poběženie, pobiehanie
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
běhánie, -ie, neutr., das Laufen: neužitečné biehanye neb tiekanye těch, ješto káží Kruml. 444b; proste, ať bijehanije vaše nebude zímě ani v sobotu Štít. ř. 232b, útěk; zíma j’ bijehanij přiekazná tamt.; — běhavka: (prach, lék) stavuje úplavici i tok biehanye Chir. 210b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
běhánie, -ie n. pobíhání; útěk; průjem, běhavka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.