bravně, -ěte n.
k brav
mořský tvor připomínající brav n. menší skot, „mořská kráva“, snad rejnok manta obrovská (?)
Jen u Klareta za lat. vaccus
Nelze vyloučit podobu s dlouhou kořennou samohláskou brávně. K výkladu významu sr. A. Hadravová, Kniha dvacatera umění mistra Pavla Žídka, část přírodovědná, 2008, č. 217
Sr. brávek, bravě
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
bravně: brawnie *vaccus Prešp. 403 (v kap. clauda monstra), strojené.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².