blížniti, -ňu, -ní ipf.
k bližní, bližný
přibližovat se, dostávat se do (větší) blízkosti
Dolož. zř. jen v dobových slovnících, nelze vyloučit existenci slovesa blížniti sě
Sr. blížiti sě
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 3. 2024).
blížniti, -žňu, -žníš, impftiv., blízkým, bližním činiti: bliżniti vicinare SlovKlem. 25b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².