besěda, -y f.
1. beseda, družný (skupinový) rozhovor
2. besední místo
Forma besada zapsaná v jednom latinsko-českém slovníku (sr. GbSlov besěda) je zřejmý písařský omyl
K 2: za lat. antaedium
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024).
besěda, besada, -y, fem., rozprávka, hovor; místo pro ně; Unterredung, Unterhaltungsort; stsl. besêda, besada verbum, sermo. — Netbají, by o bohu slyšěli, ale on do krčmy, onen k tanci, onen na beſyedu jde zpravovat jiných Štít. ř. 142b. Zapomenúc klevet na beſedye aneb sváróv Štít. uč. 5a; klevety pósobiec na beſedye t. 60a; v svých beſedaach když sě sbéřem Štít. ř. 204a; k dobréj beſedye t. 84b. Jest jich truchla beſſyeda Vít. 32b. Než by (žid) na besedě se vadil HusE. 1, 128. (Lidé) sedí po beſedach ChelčP. 250b. beſſyeda *antedium (m *antaedium?) Rozk. 3291, beſeda též Prešp. 2136 a Veleš.; beſeda *antesedium (opravou z antedium) MamA, 14a; forus (= forum) Beſeda est exercendarum fabularum locus Lact. 71c. — beſada *antedium Vocab. 175a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
besěda, besada f. popovídání, posezení s popovídáním; místo k takovému posezení
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
besěda f. = hovorna, místo pro hovor, pro rozprávky
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.