avšako, avšak, -že avšakože, avšakže, -ž avšakož, avšakž, conj., z a a všako, však, spojka a sesílena adverbiem všako; tedy vlastně sed omni modo, verumtamen, nebo též et omni modo, et tamen, a z toho sed, aber. — Některý by rád zbyl řěky, Awſak tam jěti bezděky AlxV. 1804. Vše tělo bera ustalo (všichni byli unaveni braním kořistí). Awſak sě zdá ješťe málo t. 1852. (Každý) sě mohl vzstrašiti, awſſakoze město Gaza tu hyrdoſt na sě pokáza, Alexandru otpovědě AlxVíd. 2096. Pohanstvo tak za to jmajú, že ti ľudé neumierajú, řkúce, že jsú na věky živi; awſſaks sú v té řeči křivi AlxH. 2, 21. Mnoho poprdzcou (paprskův) vídámy, auſac jedno slunce známy Kunh. 148b. Awſſaks vieš to, silný bože LMar. 74. et tamen. Ti (kupci) kradú přěmnoho, awſak jich nevěšie z toho Hrad. 112a, et tamen, sed. Věčný otec, věčný syn i věčný svatý duch, Awſſak (opravou z Alewſſak) ne třie věční, ale jeden věčný et tamen ŽKlem. Athan. 11. Modliti sě bude každý v času potřěbném, Awſakoz u vodni vod k ňemu sě nepřiblížie verumtamen ŽKlem. 31, 6. Awſakoz bohu poddána bude dušě má verumtamen t. 61, 6. Awſſakoze všěcka ješut verumtamen ŽWittb. 38, 6; awſako verumtamen t. 72, 18. Řeči prázdné myšli ukrátiti, awſſak smysl cělý mysli položiti DalC. 3a, sed. Jenž smrti nic dlužen nejsa, awſſak svú milostivú duši jsi položil Modl. 10a, et tamen. Awſſaks nihilominus MamA. 30b. — V ŽWittb. jest avšako několikrát za nonne: awſſak ty, bože, jenž si otpudil ny, i nevyndeš nonne tu? 59, 12; awſakze upatřie všichni nonne scient omnes? 52, 5; A wſſakoze nenávidiech nonne oderam ? 138, 21. Trvám neporozuměním: překladatel rozuměl tázacímu nonne jako zdvojené negaci, která se ruší, a ztlumočil ji firmativním a-všako

avšak conj. = a přece