Pilát, -a m., poses. -óv; k lat. Pilatus
1. bibl. jm. osob., římský místodržitel v Judsku odsoudivší Ježíše: pilat…diržal všě vlasti okolnie LegJidM 36; zapřěli ste jeho [Ježíše] přěd pilatowim obličějem BiblDrážď A 3,13 Pilati; byl jest ženu pilatowu navedl [ďábel] HusDcerkaM 212b; že s se zle umyl s Pilátem spolu ArchČ 4,146 (1467) jako Pilát; v. též pontský ○ P-ová, Pilátová -é f.: poslala posla pylatowa ku Pilátovi KristA 98b ║ dokázaní toho tak spravedlivého súdcě slušie…věřiti a na tom ostati viece nežli súdu pilatowu JakVikl 183b pilativo nespravedlivému jako u Piláta
2. jm. osob.: erga Pilatum et Woytyechonem TomekMíst 2,233 (1378); Duchkovi Pilatovi ArchČ 17,485 (1500)