Maruša proprium
Dolož. též jako adj. poses. Marušin
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.29, citován stav ze dne 14. 4. 2026).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Marušě, a také Maruša, -ě, fem., jm. osobní, k masc. Marúš. — Ipsa Maruſſie Lún. ks. 1421; Maruſſa tabernatrix t. 1357, Maruſſa hastilavit t. 1353; Maruſſe kramářka KolB. 40b (1496).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².