mařěna, demin. mařěnka, -y, fem., rostlina toho jména. — marzena rubea Čern. herb. 69a. — marzienka sitella Prešp. 725 v kap. De frumentis; marzyenka elba Rozk. 1386, marzenka též RVodň. 38c, t. 38d; marzyenka cruciata RostlC. 109b, marzenka též ChirB. 112a, RostlF. 11a, RVodň. 36d.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Mařěna proprium
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.29, citován stav ze dne 14. 4. 2026).
Mařěna, -y, fem., jm. osobní, z Mářě. — Marena NekrP. (7). Mařena do Čech ujela Háj. 197b, Mařenu dceru tamt. — V dokladech pozdějších bývá vedle toho Mariana: po Marženie za Jana Starýho vdané KolEE. 29a (1731), po Maryanie manželce Jana Starýho t. 29b (1731).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².