Janúšek proprium
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 9. 12. 2024).
Janúšek, -ška, masc., jm. osobní, z Janúš, Janúch, Jan. — Věrně, Janúšku, drahný tě byl Kristus poklad poručil HusE. 1, 151 (rozumí se Jan evangelista); Janem Janauſſkem KolČČ. 52b (1545).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².