habart, -a m.
k střhn. hovewart
pochop, ozbrojený strážce (věznice)
Ojed. doklad z LetKřižA. Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Alena M. Černá
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 20. 7. 2025).
habart, -a, masc., strážce pocestní, pacholek, pochop; snad ze střhněm. hovewart = Hofhund, vlastně strážce dvoru BrandlGloss. — Itinerarchae dicuntur itineris custodes, habarti Lact. 91b. habart excursor, emissarius Synon. ČČMus. 1877, 636. Rychtářovi pacholci čili pochopové nebo habarti WintObr. 2, 17. S nimi budu hráti co s habarty Pam. 3, 118.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Habart, -a, masc., jm. osobní, z Hebarhart, Eberhart. — Habardus de Zyrotyn Reg. III, 1321; Habarthoni de Duba t. 1326; Habarth TomZ. 1396 n 172, Habart PoprR. 14.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².