Zásady transkripce
Při přepise vycházíme z obecně uznávaných doporučení pro transkripci textů staré češtiny (zejména Daňhelka 1985).
Popis pramene
Elektronická edice byla provedena podle textu, který se nachází v rukopisném sborníku modliteb, uloženém v Národní knihovně v Praze pod signaturou XVII E 7 (srov. ModlKruml in Staročeský slovník 1968, s. 94). Rukopis je též dostupný online z digitální knihovny Manuscriptorium. Sborník sestává ze 180 folií a jeho obsah je podobný Milíčovskému sborníku modliteb (srov. ModlMil in Staročeský slovník, s. 94). Výklad Otčenáše, jehož edici předkládáme, se nalézá na foliích 82v–83v.
Každá ze sedmi proseb modlitby Otčenáš je doplněna o několik vět, které příslušný verš z Otčenáše vykládají. Dnes užívaná doxologie „neboť tvé je království i moc i sláva na věky“ není v modlitbě obsažena, což je v souladu s dobovými podobami Otčenáše.
Modlitba obsahuje ve své rozšířené části dvě citace z Bible, které jsme opatřili odkazy na příslušné pasáže. Podobu zkratek biblických knih uvádíme podle Staročeského slovníku (1968).
Grafika a pravopis
Text je vyveden bastardním písmem. Úvodní iniciála je červená a dosahuje výšky dvou řádků.
Modlitba je zapsána mladším spřežkovým pravopisem. Pro /s/ je užívána litera <ſ> nebo spřežka <ſſ>, totéž pro /š/. Na konci slova je /š/ značeno vždy jako <ſs>. Sykavka /ž/ je zapisována literou <z> nebo digrafem <zz>, ale hláska /z/ pouze pouze písmenem <z>. Spřežka <cz> označuje /c/ i /č/, litera <r> hlásku /r/, digraf <rz> konsonant /ř/, litera <d> hlásky /d/ a /ď/, <t> konsonanty /t/ a /ť/, <n> hlásky /n/ a /ň/. Kvantita vokálů není značena.
Velká a malá písmena přepisujeme dle dnešního pravopisného úzu, avšak pojmenování bytostí požívajících úctu ponecháváme s malými písmeny na začátku: „duch svatý“, „hospodin“, „kristus“, „pán“.
Hranice slov upravujeme dle dnešního pravopisného úzu. Zkrácené tvary 2. a 3. osoby singuláru verba „býti“ přepisujeme dle rukopisu dohromady s předcházejícím slovem, např. <neboſty> transkribujeme jako nebos ty či <rzekls> jako řekls (83r).
Interpunkci doplňujeme dle dnešního pravopisného úzu, nepravidelné interpunkční značení v rukopise nerespektujeme.
Hláskosloví a tvarosloví
Náležitou jotaci v zápise s ohledem na jeho dataci nerespektujeme, odstraňujeme ji bez poznámky. Dále neuznáváme hyperkorektní jotaci, vzniklou zvratnou písařskou analogií, tj. transkribujeme podoby <angiel> (83r) a <krzieſtiane> (82v) jako anjel a křesťané, adjektivum <wieliké> (83r) jako veliké a konjunkci <zie> (83r) jako že. Nenáležitou jotaci, vzniklou zvratnou tvaroslovnou analogií, emendujeme, tj. transkribujeme dativní formu substantivního neutra <mylowanye> (83r) jako milování a lokální formu neutra <kralowſtwie> (83r) jako království.
Provedení diftongizace /ó/ > /uo/ lze pozorovat ve výhradním zápisu <wuole> (83r), jinde jsou stále uvedeny podoby nediftongizované: <doſtogenſtwie> (83v), <hrziechow> a <wynnykom> (83r). Monoftongizace /ie/ > /í/ ještě není v rukopise reflektována.
Délka vokálů není v prameni značena, transkribujeme ji proto dle dnešních znalostí staročeské kvantity (srov. Nedvědová, s. a.).
Feminina <bazen> (83v) a <zyezen> (83r) zapisujeme s ohledem na dataci rukopisu již s palatálou ň jako bázeň a žiezeň.
Forma <oſwietcze> (82v), kterou emendujeme jako osvěť sě, je výsledkem průniku mluvenosti do psaného textu. Vznikla asimilací artikulačního způsobu u závěrové alveoláry a úžinové alveoláry. Zvukovou podobou jazyka je ovlivněna také forma imperativu <Przid> (82v), tj. Přiď. Vliv mluvených podob je pochopitelný, neboť modlitba byla tradována hlavně ústně.
V akuzativu osobního pronomina „my“ se vedle podoby nás jedenkrát vyskytuje archaická forma ny (83v).
Minulý čas je vyjádřen již výhradně složenými tvary.
Citovaná literatura
Daňhelka, Jiří (1985). Směrnice pro vydávání starších českých textů. In: Husitský Tábor 8, s. 285–301. Dostupné též online z aplikace Vokabulář webový: <http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicnipoznamka.aspx?id=DanhelkaSmernice> [2018-1-11].
Nedvědová, Milada (s. a.). Kvantita samohlásek ve starší češtině. Interní materiál ÚJČ AV ČR, v. v. i. Nepublikovaný rukopis.
Staročeský slovník (1968). Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha: Academia.